Vernisáž výstavy 18. 9. 2026 v 17:00 hodin.
Kurátor výstavy: Radek Wohlmuth
Ondřej Vyhnánek (nar. 1983) hovoří o podstatě své tvorby jako o „houbě, která nasává okolní svět“. Namísto příznačné typografické obsese klasických graffiti writerů, od počátku tvorby se do jeho realizací vkrádá silný narativní prvek, charakter určitého superhrdiny či komentář aktuální lidské situace.

https://www.ondrejvyhnanek.com/

Název výstavy Ondřeje Vyhnánka (1983), známého pod pseudonymem X-Dog, je anagramem autorova nicku. Dog se tak rázem mění v God. „Božské“ v jeho podání ovšem neznamená nárok na absolutní pravdu, mnohem víc je to schopnost vytvářet nové vztahy mezi věcmi, proměňovat běžné předměty v symboly a skládat z fragmentů současnosti vlastní svět. Tento motiv podtrhuje i skutečnost, že Ondřej Vyhnánek vedle malby intenzivně pracuje s hlínou, materiálem, který v mnoha kulturních tradicích figuruje jako substance prvotního stvoření.

X-Dog vyrostl v prostředí graffiti, které dodnes formuje jeho přístup k obrazu, znaku i prostoru. Na domácí scéně si během let vybudoval respekt díky schopnosti překračovat hranice jednotlivých médií a přetvářet energii subkulturního projevu v otevřený výtvarný jazyk. Jeho inspirační zdroje vycházejí především z populární kultury a každodenního života. Jsou to například sportovní kartičky, mobilní telefony, nabíječky, logotypy nebo hokejové přilby. Tyto předměty Ondřej Vyhnánek nepoužívá jako prvoplánový komentář konzumní společnosti. V jeho pojetí mají naopak status věcí, jejichž význam přesahuje původní funkci. Stávají se stopami civilizace a nositeli kulturní paměti.

Proti tomu stojí techniky odkazující k archaickým tradicím. Keramika, mozaika nebo korálková výšivka připomínají prvotní řemeslné a ornamentální postupy. Současné motivy jsou zasazovány do forem působících téměř starověce, a právě v napětí mezi aktuálním a pradávným spočívá intenzita jeho přístupu. Výsledkem nejsou ani retro objekty, ani futuristické vize, ale zvláštní hybridní útvary, které působí jako nálezy ne/známé civilizace. Ondřej Vyhnánek vytváří vlastní archeologii přítomnosti, jejímž projevem je zvláštní novodobý primitivismus s postapokalyptickým nádechem.

Obrazy vznikají kombinací rozmývaného balakrylu a akrylových fixů, jejichž použití odkazuje k tagování. I u nich se střetává kontrola s improvizací, tradiční malířský proces s energií spontánního zápisu. Důležitou roli hrají motivy ukotvené v osobní mytologii, přičemž jedním z nejvýraznějších je postava hokejového brankáře. Z původní sportovní figury se stává novodobý válečník, šaman či strážce prahu. Jeho maska funguje jako rituální atribut, výzbroj jako brnění a jeho osamělá pozice získává existenciální rozměr. Brankář absorbuje tlak okolního světa a stojí na hranici mezi řádem a chaosem. Podobná nejednoznačnost, která čerpá z prostoru mezi kolektivní představivostí a soukromým světem autora je pro Vyhnánkovu tvorbu charakteristická, takže i postavy z jeho obrazů oscilují mezi bipolární emocí, groteskou a úzkostí.

Dalším typickým faktorem jeho práce je vědomý zájem o nedokonalost. Chyba u něj nepředstavuje nežádoucí vedlejší efekt, ale aktivní součást tvůrčího procesu. Defekty barvy, stopy po rozpíjení, nečekané materiálové reakce nebo formální nesoulad vstupují do kompozice jako rovnocenné významové složky. Právě v nich se otevírá místo pro náhodu a zvláštní druh autenticity, který je v době digitální optimalizace stále vzácnější.

Výstava God ve svém celku představuje syntézu, v níž se prolínají otázky identity, paměti, technologie i spirituality. Za jednotlivými objekty a obrazy lze číst širší úvahu o současném člověku vystaveném neustálému tlaku informací, společenských změn, umělé inteligence i vlastních démonů. Ondřej Vyhnánek na tyto skutečnosti nereaguje přímočaře ani ilustrativně. Místo toho vytváří paralelní svět, který relativizuje přítomnost, upozorňuje na otázky konečnosti, civilizační tíseň a zároveň vede člověka k tomu, aby uvažoval o tom, co je v jeho životě doopravdy podstatné.

Radek Wohlmuth
kurátor výstavy